Johanka: Neber
mi sen ...
Víš – můj sen
o probdělých nocích
neber mi sen
a vrať mi
zpátky ten pocit
že nejsem osamělá
...
V tobě se
ztrácím celá ...
Lhát – musím ti lhát
příteli můj.
Já svůj osud znám –
mě nelituj.
Když pravda je horší
než lež
pak už jen snům
věřit chceš –
když vstoupíš na
poslední most
přes minulost.
Zbyl mi jen sen.
Víš – můj sen
o probdělých nocích.
Zbyl mi jen sen
aspoň ve snu zažít
ten pocit,
že nejsem osamělá...
V tobě se
ztrácím celá ...
Lhát – musím ti lhát
příteli můj.
Já svůj osud znám –
mě nelituj.
Proč nesmím, proč
nesmím se ptát –
ještě stoupám – nebo
už je to pád?!
Proč čeká mě podivný
most
přes minulost ...
Proč nesmím, proč
nesmím se ptát –
ještě stoupám – nebo
už je to pád?!
Proč čeká mě podivný
most
přes minulost.